stahnout

Pedagogika je společenská věda, která zkoumá podstatu, strukturu a zákonitosti výchovy a vzdělávání jako záměrné, cílevědomé a soustavné činnosti formující osobnost člověka v nejrůznějších sférách života společnosti.


Obsah:

  1. Základní členění pedagogických věd
  2. Klasifikace pedagogických věd
    1. Podle obsahu zkoumání
    2. Z hlediska věkových stádií rozvoje osobnosti
    3. Speciální pedagogické vědy
    4. Z hlediska oblasti aplikace

 Název oboru pochází ze starověkého Řecka. Paidagogos byl vzdělaný otrok, který se staral o děti svých pánů a doprovázel je do školy.

Jako samostatný obor je pedagogika vnímána od počátku 19. století, vlivem německého pedagoga Johanna Friedricha Herbarta. Za jednoho z nejvýznamnějších zakladatelů pedagogiky je však považován Jan Amos Komenský, který žil v 17. století.

Současný pedagog:
  1. Vědecký pracovník – teoretik
  2. Učitel a vychovatel – praktik
Základní členění pedagogických věd:
  1. Základní pedagogické vědy – například didaktika, obecná pedagogika, teorie výchovy, apod.
  2. Hraniční pedagogické vědy – například ekonomika vzdělávání, sociologie výchovy, apod.
  3. Aplikované pedagogické vědy – například předškolní, školní, vojenská, speciální, apod.
Klasifikace pedagogických věd:petlak
  • Podle obsahu zkoumání
    • obecná pedagogika – zkoumá obecné zákonitosti výchovných procesů
    • srovnávací (komparativní) pedagogika – analyzuje výchovně a vzdělávací systémy. Školské soustavy v jiných zemích.
    • dějiny pedagogiky a školství – historický vývoj pedagogického myšlení, názorů, praxe.
    • teorie výchovy – zkoumá cíle, obsah, metody a formy výchovy morální, občanské, právní, estetické, pracovní, tělesné, ekologické a další
    • obecná didaktika – teorie výchovy a vzdělávání
    • oborové didaktiky – pravidla správného vyučování v určitém oboru
    • pedagogická diagnostika – zabývá se otázkami diagnostikování subjektů. převážně ve školním prostředí
    • pedagogická evaluace – zabývá se sběrem a vyhodnocováním dat, týkajících se kvality vzdělávání přímo ve školách a v rámci celého vzdělávacího systému
    • pedagogická prognostika – vytváření modelů a strategií budoucího vývoje vzdělávacích soustav a vzdělávacích procesů
    • pedagogická teleologie – zabývá se problematikou výchovných cílů
    • teorie řízení škol a školství – management školy, řeší otázky vnitřního řízení školy
    • technologie vzdělávání – hledá nejúčinnější metody a prostředky na dosažení cílů vzdělávání
    • specializované pedagogické disciplíny – například biblio pedagogika, muzeo pedagogika, divadelní pedagogika, mediální pedagogika
  • Vztah pedagogiky k jiným vědám
    • Filozofie – věda o všech otázkách života člověka, zákonitostech poznávání a učení, hledá smysl existence člověka
    • Sociologie – věda o lidské společnosti a úloze člověka v ní. Popisuje sociální vztahy mezi lidmi, institucemi a ve společnosti obecně
    • Logika – studuje objektivní podmínky správnosti, myšlenkovou cestu, která vede k daným závěrům.
    • Etika – zabývá se morálkou a mravností. Snaží se rozlišovat a poznávat zlo, dobro, štěstí, svědomí a úmysl.
    • Estetika – zkoumá oblasti ve kterých člověk vnímá krásno. Zabývá se krásou v přírodě, umění a ve společnosti
    • Psychologie – věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí.
    • Biologie – biologie člověka a obecná biologie
    • Lékařské vědy – medicínské podmínky výchovy a vzdělávání, poznatky lékařských věd prolínají i obsahem vzdělávání
  • Z hlediska věkových stádií rozvoje osobnosti
    • předškolní pedagogika,
    • pedagogika základní školy,
    • středoškolská pedagogika,
    • vysokoškolská pedagogika,
    • andragogika (pedagogika dospělých),
    • gerontopedagogika (pedagogika seniorů, dospělých v již neproduktivním věku)
  • Speciální pedagogické vědy
    • psychopedie – pedagogika osob s mentálním postižením
    • somatopedie – pedagogika osob s tělesným postižením, zdravotním oslabením nebo onemocněním
    • logopedie – pedagogika osob s narušenou komunikační schopností, a to jak vady řeči (dyslálie), tak i specifické vývojové poruchy učení, nemluvnost, narušenou plynulost řeči a další
    • surdopedie – pedagogika osob se sluchovým postižením
    • tyflopedie (oftalmopedie) – pedagogika osob se zrakovým postižením
    • etopedie – pedagogika osob s poruchami chování
    • speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením
    • specifické poruchy učení (parciální nedostatky) nebo chování
    • speciální pedagogika osob s mimořádným nadáním
  • Z hlediska oblasti aplikace, například
    • rodinná,
    • sociální,
    • profesní,
    • vojenská
    • volného času,
    • výchova v nápravných zařízeních
Zdroje studia pedagogiky
  • Odborné slovníky
    • Výkladové slovníky – obsahují termín, který souvisí s pedagogikou a jeho vysvětlení (výklad pojmu)
    • Překladové slovníky – slovníky, které se zabývají překladem pedagogických pojmů z jiných jazyků
  • Encyklopedie – mají stejné použití jako slovníky, jednotlivé pojmy jsou zde vysvětleny obsáhleji
  • Učebnice – v učebnici lze nalézt vedle základního textu i poznámky, odkazy na odbornou literaturu, zajímavosti. Tématicky navazují na druh a zaměření studia
  • Monografie – vědecké nebo jiné odborné dílo, které je komplexně zpracováno jedním autorem na vyšší odborné úrovni. Komplexně zpracovává jedno, obvykle úzce vymezené či specializované téma.
  • Didaktické příručky – obsahují mimo jiné i zkušenosti a praktické názory pedagogů, jak učit daný předmět.
  • Populárně naučné publikace – jsou určené pro širší veřejnost, věnují se problematice pedagogiky formou, která umožňuje pochopení bez znalosti odborných výrazů.
  • Odborné časopisy – věnují se celému spektru pedagogické problematiky, přispívají do nich nejen teoretikové, ale i učitelé s praxe a také politikové či odborní pracovníci ministerstev
  • Odborné, metodické a výukové portály – například skolni.eu. (více zdrojů naleznete na této stránce)
  • Skripta a výukové materiály vysokoškolských pedagogů
Významné zdroje pedagogických informací