stahnout

 

Logopedie (z řeckého ὁ λόγος, logos = slovo, řeč a paideia = výchova) se zabývá problematikou narušené komunikační schopnosti (NKS) ve všech rovinách u všech věkových kategorií (Lechta, 2005)

Logopedie je obor na hraně pedagogiky a zdravotnictví. Jedná se o speciálně pedagogickou disciplínu (v pojetí školském), která se :

  • zabývá výchovou a vzděláváním osob s poruchami komunikace
  • zabývá možnostmi rozvoje komunikačních schopností u jedinců nepostižených

Cílem je odstranění, případně redukce narušených komunikačních schopností jedince. Dále se zabývá předcházení poruch komunikačních schopností, rozvíjení komunikačních schopností.

Logopedie je úzce spojená s foniatrií – některé poruchy na sebe navazují. Spolupracuje s psychology a psychiatry.


Obsah:

  1. Úkoly logopedie
  2. Pedagogické zásady v logopedii
  3. Logopedická péče v ČR
  4. Logopedické pomůcky
  5. Spolupracující obory
  6. Mluvená řeč
  7. Projevy narušení komunikace u různých povah
  8. Fylogenetický vývoj řeči
  9. Ontogenetický vývoj řeči
  10. Opožděný vývoj řeči
  11. Poruchy komunikace

 


 

Úkoly logopedie:
  1. Výchovně působit ve sdělovacím procesu. Jedná se o osobní příklad – výraz a rychlost řeči.
  2. Prevence
  3. Náprava řeči – nejvíce spojená s logopedií. Metody – souhrn určitých postupů.
  4. Reedukace – výkon funkce, která byla postižena, například při rozštěpu rtů – reedukujeme různým způsobem mluvní funkce rtů.
  5. Kompenzace – souhrn postupů, které zdokonalují výkonnost jiných funkcí, než postižení. Například kompenzace u neslyšících – zrakové odezírání, posunková řeč.
  6. Rehabilitace – souhrn postupů. jimiž se upravují subjektivní vztahy, sociální vazby a pracovní uplatnění (upravuje se psychika).
Pedagogické zásady v logopedii:
  • názornost
  • přiměřenost
  • individuálnost
  • uvědomělost
  • soustavnost
  • plánovitost
  • trvalost
Logopedická péče v ČR

Logopedický asistent – po kurzu, nebo Bc.; může pracovat ve školství, ve zdravotnictví vykonávat běžnou praxi

Logopedický magistr – Mgr. – ve školství, nebo ve zdravotnictví

Klinický logoped – Mgr. – musí mít atestaci, pracuje pouze ve zdravotnictví, má dohled nad logopedy pracující ve školství. Může mít státní, nebo vlastní ambulanci.

Logopedické pomůcky
  1. Stimulační – hračky, píšťalky, balónky (mají za úkol zaujmout dítě)
  2. Motivační – hračky, pastelky, puzzle, stavebnice
  3. Didaktické – například programy na PC
  4. Derivační – vedou k odvrácení od mluveného aktu; například při mutismu (oněmění) – logoped si povídá s loutko a nevšímá si dítěte. Dítě potom začne samo komunikovat s loutkou.
  5. Podpůrné – neoblíbené (špachtle, vibrátory)
  6. Názorné – zrcadlo
  7. Registrační – záznam údajů (PC, audio, video nahrávky)
Spolupracující obory:
  • Fonetika. Zabývá se zvukovou stránkou řeči. Tvoření hlásek apod.
  • Neurologie
  • Ortopedie. – Jak dítě posadit, poloha
  • Plastická chirurgie. – Rozštěpy, úrazy
Mluvená řeč

Mozková centra ovládající řeč:

  • Wernickovo centrum
  • Bracocovo centrum

Řečový výkon se zpracuje v mozku a impuls jde do mluvících orgánů. Musí panovat soulad organismu, mozek je dominantní sféra, mluvící orgán nesmí být poškozený.

Tři základní na sobě závislé stupně:

  1. Respirační – dýchací orgány
  2. Hlasové – foniační
  3. Hláskovací orgány – artikulační

V hlasivkách se vytvoří určitý tón, který jde do dutiny ústní a nosní.

Artikulační orgány – tvrdé a měkké patro, čípek, jazyk, rty. Nosní – tvrdé patro, kůstky, dutina ústní (m, n, ň).

 

Projevy narušení komunikace u různých povah:

Sangvinik

Nesetkáváme se s neurózami řeči. Projevuje se jako mírně laděný, srozumitelný, vstřícný, vše se snaží plnit, málokdy si stěžuje, nemá v okolí problémy, řeč bývá jasná a plynulá. Dostatečná slovní zásoba. Nedochází k výraznému narušení řeči.

Cholerik

Neustále v pohybu, zbrklý, střídají se stavy nálad, často nespokojený. Své pocity dává výrazně najevo – stěžuje si, soutěživý typ. S dítětem se špatně spolupracuje. Breptavost, rychlá řeč – hlasitá. Nedokáže mluvit plynule, pořád musí musí něco dělat. Výrazná gestikulace. Ve výsledku není špatná spolupráce, dobré výsledky.

Flegmatik

Nedbalá výslovnost, apatie, pasivita, zpomalené skromné pohyby, nemá pocit sounáležitosti, mluví v jednoduchých větách. Nejrozšířenější porucha – Dyslálie (patlavost). U pasivních dětí nelze poznat výsledky, u hyperaktivních ano.

Melancholik

Poznáváme podle tváře – pláč na krajíčku. Je to výrazně lekavý typ, úzkostný. Zde bývají časté poruchy řeči. Mimika, tichá řeč, plynulá, je špatně rozumět.

Zpět na začátek


 

Spolupráce při odstraňování narušení komunikace

Děti přicházejí k logopedovi v doprovodu rodiče, dospělí sami, obvykle před vstupem do oboru pedagogického směru. U dospělých je porucha zafixovaná, náprava je možná v omezeném rozsahu.

Druhy spolupráce s logopedem

  • Spolupráce dobrá – s dítětem i rodinou
  • Spolupráce dobrá s dítětem, špatná s rodinou – rodiče nemají zájem o dítě.
  • Spolupráce špatná s dítětem, dobrá s rodinou – lze časem překlenout
  • Spolupráce špatná s dítětem i s rodiči – přicházejí na popud pedagogického zařízení, návštěva je krátká, rodiče se obvykle urazí, projevuje se obvykle u sociálně slabších rodin, nebo u rodičů s nižším IQ. Logopedický problém není možné řešit.
Fylogenetický vývoj řeči

Signální soustava – projevová složka (hlas, zvuk)

  1. vybavovací složka – na úrovni 1. signální soustavy – dorozumívání zvířat
  2. dorozumívací složka – komunikativní, rozvoj myšlení 2. signální soustava – typické u lidí
Ontogenetický vývoj řeči
  • Předřečové období – začíná narozením dítěte – křik, hlas monotónní, trvá 6 týdnů
  • Do 3 měsíců – signalizační
  • Ve 4. měsíci následuje broukání, pak žvatlání
  • Kolem 6. – 8. měsíce – napodobování, žvatlání
  • 8. – 10. měsíc – začíná rozumět různým příkazům, dorozumívání gesty (jak jsi veliký, udělej pá pá)
  • 10. měsíc až 1. rok – první slova (mama, baba, tata)
  • 14. měsíc – umí už 12 slov
  • Do 1,5 roku – ovládá 50 – 70 slov, tvorba jednoduchých vět (táta pá)
  • 2. rok – 300 slov
  • 3. rok – 1000 slov, skládá věty
  • Kolem 6. – 7. roku – základní slovní zásoba 2500 – 3000 slov

Dítě umí nejdříve říct podstatná jména a citoslovce, nejpozději zvratná zájmena (já, ty já jsem). Artikulační vývoj je ukončen kolem 7. roku. První jsou hlásky A, poslední Ř. Nejproblematičtější jsou sykavky.

Zpět na začátek


 

Opožděný vývoj řeči

Nastává v době, kdy do 3. roku dítěte není řeč dostatečně srozumitelná. Ve 3. roku by měly být zvládnuty i věty. Je příznakem i jiné poruchy (lehká sluchová nedoslýchavost)

Příčiny opožděného vývoje řeči:

  1. Dědičnost – většinou po otci, více u chlapců
  2. Prostředí – slovní zásoba, výrazy, kultura řeči, pasivní komunikace (televize, počítač)
  3. Citová deprivace – dítě slyší málo mluveného slova, nebo je jen mezi dospělými, kde se mluví na jiné úrovni (nerozumí slovům)
  4. Nedonošené děti – nedozrálá nervová soustava, velký vliv ADHD, hyperaktivních dětí

Dysfázie

Narušená je i sféra emocionální, zájmová, motivační. Disfatici jsou lehce unavitelní. Po 3. roku se nerozvíjí řeč. Tuto poruchu stanovuje logoped spolu s psychologem. Disfázie je porucha označená jako „funkční narušení centra řeči“. Je to porucha dětská. Příčina v době prenatální (něco se stalo v mozku).

Příznaky dysfázie:

  • nemluvnost
  • nesrozumitelná řeč, narušená výslovnost
  • narušená slovní zásoba

Afázie

  1. Motorická (Brocova) – chápání je zachovalé, řeč není plynulá
  2. Senzorická – (Wernickeho) – špatné chápání, řeč je plynulá
  3. Transkortikální senzorická afázie – potíže s pojmenováním předmětů, problém se čtením s porozuměním, potíže s pojmenováním předmětů
  4. Anatomická (anomická) afázie – neschopnost pojmenovat předměty, řeč je přerušována hledáním správných výrazů
  5. Konduktivní (kondukční) afázie – dobře zachovaná řeč, není schopen opakovat řeč mluvenou
  6. Globální – vzniká u dětí, které již začaly mluvit, vzniká většinou po úrazech. Týká se i dospělých lidí. Příčina – funkční porucha, poškození mozku, krvácení do mozku (většinou po úrazech), centrální porucha – nejčastější příčinou je mozková mrtvice, která se nevyhýbá ani dětem.
Poruchy komunikace
  1. Opožděný vývoj řeči
  2. Nemluvnost
  3. Dysfázie – vývojová porucha
  4. Afázie – získaná (například poškození mozku)
Poruchy, artikulace
  1. Dyslálie – je nejrozšířenější poruchou
  2. Dysartrie – vzniká při poškození CNS
  3. Žvatlavost, patlavost – poruchy výslovnosti
Poruchy zvuku řeči
  1. Rhinolálie – huhňavost (nosní mandle)
  2. Palatolálie – rozštěp patra, změny rezonance, porušená artikulace, mimika, neverbální chování, bývají časté i poruchy sluchu
Získaná neurotická nemluvnost
  1. Mutismus – oněmění, ztráta řeči, psychologická a psychiatrická záležitost
  2. Elektivní mutismus – setkáváme se u dětí při vstupu do školy. Většinou nemluví ve škole, doma nebo s kamarády komunikuje normálně. Někdy šeptají, nebo odpovídají jednoslovně.
  3. Surdomutismus – ne neurotické bázi se projeví ztráta řeči (oněmění), případně i ztráta schopnosti slyšet. Projevuje se u hysterických osobností.
Poruchy plynulosti řeči
  1. Balbuties (koktavost) – jedna z nejrozšířenějších poruch narušení komunikačních schopností, způsobená dědičností, nebo nápodobou.
    • tonická – prodlužování hlásek
    • klonická – opakování hlásek
    • tonická a klonická
  2. Tumultus – breptavost – porucha plynulosti mluvy, vynechání slabik, vynechávání slabik, deformace slov
Poruchy hlasu
  1. Dysfonie
  2. Afonie

Zpět na začátek