stahnout

 

Didaktika je teorie vzdělávání, která se zabývá jevy, formami, postupy a cíli vyučování. Je součástí pedagogiky, zabývající se metodami a formami školního vyučování.

Didaktika je pojem odvozený z řeckého slova didaskó, které znamená učím nebo vyučuji.


Obsah:
  1. Didaktika se zabývá třemi základními otázkami
  2. Historie didaktiky
  3. Druhy didaktik
  4. Systematizace didaktik
  5. Obecná didaktika
  6. Funkce didaktiky
  7. Hlavní váhu zkoumání směřuje didaktika
  8. ——————– Část druhá
  9. Cíl vyučování
  10. Hierarchie cílů výchovy a vzdělávání
  11. Členění cílů výuky podle oblasti rozvoje žákovy osobnosti:
  12. Požadavky na cíle
  13. Nejčastější chyby při vymezování cíle
  14. Magerova technika formulování cíle
  15. ——————– Část třetí
  16. Obsah vzdělávání – učivo
  17. Obsah vzdělávání úzce souvisí se společenskovědní objednávkou navazující na oblasti
  18. Diferenciace učiva
  19. Prvky učiva
  20. Didaktická analýza učiva
  21. ——————– Část čtvrtá
  22. Metody, formy, prostředky
  23. Faktory ovlivňující volbu metody
  24. Metody podle etap vyučovací jednotky
  25. Slovní metody – zdrojem je mluvená, psaná, nebo tištěná řeč
  26. Metody názorně demonstrační
  27. Metody dovednostně praktické
  28. ——————– Část pátá
  29. Organizační formy vyučování
  30. Organizační forma podle samostatnosti žáků
  31. Skupinová práce – hlediska rozdělení do skupin
  32. Způsoby rozdělení do skupin
  33. Druhy skupin
  34. ——————– Část šestá
  35. Základní organizační jednotka – vyučovací hodina
  36. Typy vyučovacích hodin
  37. Etapy vyučovací jednotky
  38. Souhrnné rozvržení vyučovací hodiny v minutách
  39. ——————– Část sedmá
  40. Didaktické zásady

 Jakmile si budete jisti, že jste zvládli celou níže uvedenou problematiku, zkuste test, který se skládá ze 43 otázek a pokud jste registrovaní uživatelé, můžete si stáhnout výsledek.

Didaktika se zabývá třemi základními otázkami:

  1. Proč vyučovat – cíl vyučování
  2. Co vyučovat – jaké učivo
  3. Jak vyučovat – metody, formy, prostředky

Historie didaktiky:

  • Wolfgang Ratke (1571-1635) – jako první uvedl pojem didaktika
  • Jan Amos Komenský (1592-1670) – uvedl v praxi základní didaktické zásady
  • Jean-Jacques Rousseau (1712-1778) – upřednostňoval pozornost na dítě, na jeho aktivitu, tvořivé vyučování
  • Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827) – metodika pro základní vyučování
  • Johann Friedrich Herbart (1776-1841) – je považován za zakladatele pedagogiky, jeho přínos pro didaktiku = jasnost, asociace, systém, metoda.
  • Otto Willmann (1839 – 1920) – didaktika jako věda o vzdělávání
  • Kelyova, Montessori, Deeroly, Ferriere, Petersen, Steiner – pluralita názorů na vyučovací proces
Druhy didaktik:
  1. Obecná (všeobecná) didaktika
  2. Speciální didaktika
    1. Didaktika vyučovacích předmětů
    2. Předmětová didaktika
    3. Didaktika dospělých
    4. Didaktika žáků se speciálními potřebami
    5. Oborová didaktika
      1. Didaktika odborného výcviku
    6. Didaktika druhů a stupňů škol
      1. Předškolní didaktika
      2. Školní didaktika
      3. Středoškolská didaktika
      4. Vysokoškolská didaktika

 

Systematizace didaktik:
didaktikyObecná didaktika
Funkce didaktiky:
  1. Normativní -určuje kritéria kvality a efektivity vzdělávacího procesu
  2. Diagnostická – zkoumá vzdělávací proces
  3. Prognostická – zkoumá zákonitosti vyučovacího procesu, které rozhodují o jeho úspěšnosti
  4. Instrumentální – metody, formy, prostředky, které racionalizují vzdělávací proces
Hlavní váhu zkoumání směřuje didaktika:
  1.  Na cíl, kterého je potřeba dosáhnout
  2. Podmínky vyučování
  3. Didaktické zásady – principy a pravidla
  4. Činitele výuky – učitel a žák
  5. Soubor poznatkům a činností – učivo
  6. Metody, formy a prostředky
  7. Výsledek vyučování

Zpět na začátek

K tomuto tématu je pro vás vypracován také TEST ZNALOSTÍ a pro registrované uživatele také jeho VYHODNOCENÍ.

 


 

Cíl vyučování
Hierarchie cílů výchovy a vzdělávání:
  1. Obecné cíle výchova a vzdělávání
  2. Cíle studijního nebo učebního oboru
  3. Cíle vyučovacích předmětů
  4. Cíle tématických celků
  5. Cíle vyučovacích jednotek
  6. Individuální cíle
Členění cílů výuky podle oblasti rozvoje žákovy osobnosti:
  1. Kognitivní (vzdělávací) – osvojování si vědomostí a intelektuálních dovedností
  2. Afektivní (postojové) – vztahují se k emocionální oblasti, vytváření hodnotových orientací, postojů
  3. Psychomotorické (výcvikové) – osvojování si psychomotorických dovedností, řeči, psaní, kreslení, manipulace s věcmi a nástroji
 Požadavky na cíle:
  1. Přiměřenost – cíle musí být dosažitelné
  2. Konzistentnost – podřízenost nižších cílů vyšším
  3. Ověřitelnost – dosažení cíle musí být ověřitelné
  4. Jednoznačnost – cíl nesmí být nejednoznačně definovaný
  5. Respektování taxonomie – úrovní zvládnutí učiva

VÍCE O TAXONOMIÍCH ZDE

Nejčastější chyby při vymezování cíle:
  1. Příliš obecné vymezení výukového cíle – „naučit se práce s Wordem“, „Osvojit si zásady práce s počítačem
  2. Ztotožnění cíle s tématem vyučovací jednotky – „Kanada – zemědělství a průmysl“
  3. Cíl popisuje zamýšlenou činnost učitele – „Ukázat, jak se ředí kyselina sírová“
Magerova technika formulování cíle:
  1. Požadovaný výkon žáka
  2. Podmínky výkonu
    • Rozsah výkonu
    • Vymezení způsobů řešení
    • Použití pomůcek
  3. Normování výkonu
    • Počet správně vyřešených úkonů (úloh)
    • Tolerance nepřesnosti
    • Časový limit

Zpět na začátek

 


K tomuto tématu je pro vás vypracován také TEST ZNALOSTÍ a pro registrované uživatele také jeho VYHODNOCENÍ.

 Obsah vzdělávání – učivo

UČIVO je jeden ze tří hlavních činitelů výuky. Dva zbývající prvky jsou UČITEL a ŽÁK.

 

Učivo je tedy – systém vědomostí, zručností a návyků, jejichž osvojení zabezpečuje rozvoj duševních a fyzických schopností žáků, potřebných pro jejich další život

Jedná se o didaktickou transformaci obsahu vzdělání, kterou provádí škola a učitel předmětu.

Obsah vzdělávání úzce souvisí se společenskovědní objednávkou navazující na oblasti:
  1. Ekonomické
  2. Politické
  3. Sociální
 Diferenciace učiva:
  1. Učivo základní – minimum z hlediska obsahu a stupně osvojení. Obsahuje prvky učiva které podmiňují osvojení si dalšího učiva
  2. Učivo rozšiřující – slouží k prohloubení základního učiva
 Prvky učiva:
  1. Poznatky
  2. Zručnosti a návyky
  3. Zkušenosti z tvořivé činnosti
  4. Emocionálně citové zkušenosti
Didaktická analýza učiva:
  1. Pojmová – vytvoření žebříčku (struktury) pojmů, od základního k rozšiřujícímu
  2. Operační – analýza činností a operací
  3. Analýza mezipředmětových vztahů – přirozená návaznost na učivo jiných předmětů

Zpět na začátek

K tomuto tématu je pro vás vypracován také TEST ZNALOSTÍ a pro registrované uživatele také jeho VYHODNOCENÍ.

 


 

 Metody, formy, prostředky

Metoda je cílevědomý, koordinovaný a záměrný postup, kterým se dosahuje vytčeného cíle.

 Faktory ovlivňující volbu metody:
  1. Obsah vzdělávání
  2. Cíl vyučovací jednotky
  3. Možnosti žáků
  4. Zákonitosti vyučovacího procesu
  5. Materiálně technické zabezpečení
  6. Možnosti učitele
  7. Předcházející zkušenosti
Metody podle etap vyučovací jednotky:
  • Metody motivační – úkolem je zvýšit zájem o činnost
    • Úvodní motivační metody
      • předmluva – nastínění problému
      • rozhovor – dialog s žáky
      • demonstrace – obraz, film
      • motivace pomocí problému – upoutání pozornosti
    • Průběžné motivační metody
      • motivační výzva – v průběhu vyučování, upoutání pozornosti k učivu
      • aktualizace obsahu – zpestření, využití učiva
      • pochvala, kritika, povzbuzení
  • Metody expoziční –  prvotní seznámení s učivem
  • Metody fixační – upevňování a prohlubování – opakování učiva
    • opakování – ústní, otázky a odpovědi, písemné, praktické opakování
    • cvičení – nácvik, přecvičování
  • Metody diagnostické – hodnoceni, klasifikace vědomosti a zručnosti žáků – zkoušení
  • Metody aplikační – využití vědomostí v konkrétní činnosti
Slovní metody – zdrojem je mluvená, psaná, nebo tištěná řeč:
  • Monologické metody – výklad, vysvětlujeme, přednáška
  • Dialogické metody – rozhovor, diskuse
  • Metody práce s knihou – učebnice, skripta
  • Metody písemných prací – domácí úkoly
Metody názorně demonstrační:
  1. Pozorování – cílevědomé pozorování předmětů, objektů, jevů, procesů
  2. Předvádění – vlastností předmětů, činností, pokusů, modelů
  3. Demonstrace statických obrazů – obrazy, schémata, grafy a nákresy
  4. Projekce statická a dynamická – prezentace v PowerPointu, film
  5. Manipulace s předmětem
Metody dovednostně praktické:
  1. Nácvik pohybových a praktických činností
  2. Pracovní činnosti – dílny, školní praxe, praxe v podniku
  3. Laboratorní činnosti – pokusy, laboratorní práce
  4. Grafické a výtvarné činnosti

Zpět na začátek

K tomuto tématu je pro vás vypracován také TEST ZNALOSTÍ a pro registrované uživatele také jeho VYHODNOCENÍ.

 


 

 Organizační formy vyučování
  • Kolik žáků se vyučuje
    • individuální výuka
    • hromadná výuka
    • smíšená výuka
  • Kde se vyučuje
    • školní prostředí
    • mimoškolní prostředí
  • Jak dlouho se vyučuje
    • vyučovací hodina
    • zkrácená vyučovací hodina
    • dvojhodinová vyučovací jednotka – tělesná výchova, výtvarná výchova
    • vícehodinová vyučovací jednotka – praxe učebního oboru
  • Jak často se vyučuje
Organizační forma podle samostatnosti žáků:
  • individuální práce
  • skupinová práce
  • frontální práce
Skupinová práce – hlediska rozdělení do skupin:
  • podle druhu činnosti
  • podle zájmu žáků
  • podle pracovního tempa
  • podle schopností
Způsoby rozdělení do skupin:
  • spontánní – děti se rozdělí samy
  • náhodné – rozlosování
  • usměrňované – stanovuje učitel

U skupinové práce platí zlaté pravidlo – ve skupině dostávají všichni stejné hodnocení!

 Druhy skupin:
  • heterogenní – různorodá skupina
  • homogenní – stejné schopnosti, typy a výkony

Zpět na začátek


 

Základní organizační jednotka – vyučovací hodina
Typy vyučovacích hodin:
  1. Základní typ vyučovací hodiny
  2. Zvláštní typ vyučovací hodiny
    • osvojování si nových vědomostí
    • opakovací
    • prověřování hodnocení žáků
    • aplikační – exkurze apod.
Etapy vyučovací jednotky:
  1. organizační a administrativní etapa
  2. prezentace cílů vyučovacího procesu
  3. motivace
  4. aktualizace již osvojeného učiva
  5. osvojení nového učiva
  6. upevňování a prohlubování vědomostí
  7. zadání domácího úkolu
  8. zhodnocení vyučovací hodiny a závěr
Souhrnné rozvržení vyučovací hodiny v minutách:
  • Úvod – 3 minuty (v etapách body 1. – 3.)
  • Individuální zkoušení – 10 – 15 minut (v etapách bod 4.)
  • Opakování učiva z minulé hodiny, nové učivo – 15 – 20 minut (v etapách body 4. – 5.)
  • Fixace nového učiva, diagnostika dosažení cílů – 5 minut (v etapách bod 6.)
  • Zadání domácího úkolu a závěr – 5 minut (v etapách bod 7. a 8.)

Zpět na začátek

K tomuto tématu je pro vás vypracován také TEST ZNALOSTÍ a pro registrované uživatele také jeho VYHODNOCENÍ.


 

 Didaktické zásady

jsou definovány jako obecné požadavky, které v souladu s cíli a zákonitostmi výuky
určují její charakter a ovlivňují její efektivitu.

  1. Zásada přiměřenosti a individuálního přístupu
    • čím mladší žáci tím pestřejší formy výuky, kratší vyučování, konkrétnější učivo
  2. Zásada uvědomělosti a aktivity
    • žák rozumí tomu čemu se učí, zná cíl a smysl učební činnosti
  3. Zásada postupnosti – požadavek postupu
    • od jednoduchého k složitému
    • od blízkého ke vzdálenému,
    • od konkrétního k abstraktnímu
    • od obecného k zvláštnímu.
  4. Zásada soustavnosti (systematičnosti) a cílevědomosti
    • Promyšlené (logické, systematické) a cílevědomé řazení učiva,
    • znalost cíle je nejúčinnější motivační prostředek
  5. Zásada trvalosti
    • Upevnění (pochopení) učiva
    • budování předpokladů k aplikaci učiva v aktuálních podmínkách
  6. Zásada názornosti
    • Vzájemné propojení informačních zdrojů
  7. Zásada spojení teorie s praxí
    • Spojení teoretické (informační) roviny s praktickou rovinou
  8. Zásada vědeckosti – učivo musí vycházet z nejnovějších vědeckých poznatků
  9. Vytvoření optimálních podmínek k výuce – materiální a technické zabezpečení, klima třídy, psychohygienické podmínky
  10. Zásada komplexního vývoje osobnosti – všestranný rozvoj osobnosti

Zpět na začátek

K tomuto tématu je pro vás vypracován také TEST ZNALOSTÍ a pro registrované uživatele také jeho VYHODNOCENÍ.