Stránka se upravuje!

Kalokaghatia –  pojem, který vyjadřuje antické řecké přesvědčení, že krásné a dobré, krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného. Co není zároveň dobré, nemůže být krásné a naopak. Aplikován na člověka vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti. (Wiki)

Vyučovací jednotka

Základní vyučovací jednotkou v tělesné výchově je vyučovací hodina. Obvyklé je také využití dvou vyučovacích hodin za sebou.

Vyučovací hodina trvá 45 minut a je rozdělena do 4 částí:

 

  1. Úvodní část v rozsahu 3-5 minut – Navození vhodné nálady, zahřátí, nástup, pozdrav, seznámení s úkolem hodiny
  2. Průpravná část v rozsahu 6-12 minut – Postupné rozcvičení celého těla se zaměřením na správné držení těla, rozvoj jednoduchých pohybových dovedností, rytmické cítění
  3. Hlavní část v rozsahu 25-30 minut – Do této části se soustředí splnění vyučovacího úkolu celé hodiny
  4. Závěrečná část v rozsahu 3-5 minut – Uklidnění v závěrečné části hodiny (drobné hry, hudebně pohybové hry a tanec

Metody pro seznámení s učební látkou

  • Vzorová ukázka
  • Výklad
  • Vysvětlení

Metody nácviku

  1. Metoda celostní – provádění pohybu od začátku vcelku bez rozkládání na jednotlivé fáze. Nevýhodou může být možnost vzniku chyb, které se opakováním upevňují v nesprávný návyk.
  2. Metoda analyticko-syntetická – Rozkládání (analýza), skládání (syntéza). Nacvičovaný pohyb se rozloží na jednotlivé fáze, které se podle důležitosti rozloží na jednotlivé fáze a nacvičují se samostatně.

Metody výcviku

  1. Metoda opakování
  2. Metoda prověřování

Stručná charakteristika motorického učení

  1. Fáze generalizační – pohyby jsou strnulé, těžkopádné až nemotorné, protože žák zapojuje do pohybu i ty svalové skupiny, které k vykonání pohybu nejsou důležité
  2. Fáze diferenciace – zpevňování. Zpřesňování pohybové představy cestou pokus/omyl, ale také pochopením principu dané pohybové struktury. Pohyby už nesou znaky pohybů úmyslných, i když se na jejich provádění musí žák značně soustředit.
  3. Fáze zdokonalování – dochází ke kvalitativnímu zpřesňování pohybů na základě opakování. Procvičuje se automatismus pohybu.
  4. Fáze dokonalého ovládnutí nacvičeného pohybu

 

Hodnocení a klasifikace

Při hodnocení se bere v úvahu optimální zvládnutí základního učiva v co největším rozsahu, s přihlédnutím k individuálním možnostem žáků.

Hlediska hodnocení

Je potřeba dát žákovi vždy novou šanci, aby dosáhl lepšího výsledku. Hledejme možnosti, jak žákovi umožnit dosáhnout lepších výsledků:

  1. Splnění daného úkolu – kvalitativní a kvantitativní ukazatele. Je nesprávné porovnávat výkony jedince s výkony s výkony nejlepšího žáka!
  2. Postoj k výkonu. Jaké kladné a záporné charakterové vlastnosti žák při plnění úkolu projevoval. Berou se v úvahu zejména tyto vlastnosti – houževnatost, vytrvalost, snaha, soustředěnost, iniciativa, pasivita, lhostejnost, nezájem, odvaha rozhodnost, samostatnost, reakce na metodické pokyny, postoje ke spolužákům.
  3. Uplatnění individuálního přístupu učitele k možnostem žáka. (Například pro obézního žáka je nepřiměřené vyšplhat 5 metrů).
  4. Hledisko využití osvojené činnosti. Při hodnocení je také nezbytné vzít v úvahu splnění úkolů výchovných.

Bezpečnost při TV

Příčiny úrazů:

  1. Zaviněné cvičencem
  2. Zaviněné druhou osobou
  3. Zaviněné špatnou přípravou, nesprávným užitím cvičebních nástrojů a nářadí
  4. Zaviněné při přemísťování, přípravě a ukládání nářadí
  5. Zaviněné nesprávným oděvem a vybavením žáka

Dopomoc a záchrana

Dopomocí usnadňujeme žákům v počátcích nácviku provedení cviků, náročných na nervosvalovou koordinaci, popřípadě sílu. Dopomoc:

  • poskytujeme jen dočasně, do doby osvojení cviku
  • musí být přiměřená danému cviku, žák nesmí ztrácet vlastní aktivitu
  • musí být včasná – předchází následkům

Záchranou je myšleno zabránění nebezpečí úrazu, pro případ, že by se žákovi cvik nezdařil a hrozí pád. Podmínky záchrany:

  • znalost, v které fázi pohybu hrozí nebezpečí
  • znalosti techniky záchrany – kam se postavit, jak žáka uchopit, podepřít, zachytit. Učitel nesmí při záchraně překážet, aby se sám nestal příčinou úrazu. Je potřeba stát v pevném postoji
  • osobní vlastnosti zachránce – pozornost, pohotovost, duchapřítomnost, obětavost, obratnost a klid

Názvosloví

Postoje – polohy celého těla, při nichž spočívá tělo na základně chodidly nebo jeho částmi

 

Kleky – polohy celého těla. při nichž spočívá tělo na základně koleny a dalšími částmi nohou

 

Sedy – polohy celého těla, při nichž spočívá tělo na základně hýžděmi a většinou i nohama nebo jejími částmi

 

Lehy – polohy celého těla, při nichž spočívá tělo na základně trupem nebo jeho částmi

 

Podpory – polohy celého těla, při nichž tělo spočívá na základně rukama nebo částmi paží v kombinaci s dalšími částmi těla

 

Pohyby paží

 

Polohy natažených nohou

 

Polohy nohou

 

Polohy dlaní, ramen a chodidel

Pohyb v názvosloví

Pohyb se v názvosloví vyjadřuje:

  1. slovesy (přednožit, zapažit),
  2. dějovými podstatnými jmény (výskok, výmyk),
  3. jmennými větami (vzpor dřepmo – přešvihem skrčmo, vzpor ležmo vzadu).

Polohy celého těla označujeme podstatnými jmény stoj, podřep, dřep, klek, sed, leh. Nejdříve
popisujeme polohy nebo pohyby celého těla.

Postoje a pohyby do postojů

Postoje jsou polohy celého těla, při nichž tělo spočívá na základně chodidly nebo jejich částmi.

Stoje

Polohy chodidel ve stojích:

  • stoj spatný – paty se dotýkají, vzdálenost mezi špičkami je na šíři paty,
  • stoj spojný – chodidla se dotýkají,
  • stoj rozpatný – špičky se dotýkají, vzdálenost mezi patami je na šířku paty,
  • stoj měrný (pravá před levou) – chodidla jsou za sebou a špička se dotýká paty.

Stoj (obounož nebo jednonož), podle postavení segmentů nohou můžeme použít výraz:

  • výpon,
  • podřep,
  • dřep

Dále stoje dělíme na:

  • Stoje kročné (stoj rozkročný, podřep rozkročný levou vpřed apod.),
  • Stoje nožné (stoj únožný levou, dřep přednožný apod.).

 

  • Kleky –  polohy celého těla, při nichž se tělo opírá o základnu koleny a jinými částmi nohou.
  • Sedy – polohy celého těla, při nichž spočívá tělo na základně hýžděmi nebo hýždí a zpravidla i nohama nebo jejich částmi.
  • Lehy – polohy celého těla, při nichž tělo spočívá na základně celou plochou trupu nebo její větší částí.

Podpory

Podpory jsou pohyby celého těla, při nichž se opíráme o základnu jen pažemi (podpory prosté), nebo pažemi a jinou částí těla (podpory smíšené).

Chůze

Chůze je střídání kroků levou a pravou nohou, jedno chodidlo se vždy dotýká základny.

  • Chůze přísunná – opakování výkroku jednou nohou a přísunu druhé nohy.
  • Chůze přeměnná – pravidelné střídání výkroku, přísunu a výkroku.
  • Chůze poskočná – opakování výkroku a poskoku na jedné noze a potom na druhé s doprovodným pohybem druhé nohy

Poskoky

Jde o pohyby celého těla, při nichž se odrazem nohou tělo dočasně oddálí od základny.
Poskoky:

  • jednonož,
  • snožné,
  • rozkročné.

Poskoky:

  • na místě,
  • vpřed,
  • vzad,
  • vpravo – vlevo.

Běhy

V názvosloví označujeme běh názvem klus. Podle klusových skoků rozlišujeme:

  • Klus (normální) – pravidelné střídání skoků pravou a levou.
  • Klus přísunný (cval) – pravidelné střídání skoku jednou nohou a přísunu druhou nohou.
  • Klus přeměnný – pravidelné střídání skoku, přinožení a skoku.
  • Klus poskočný – opakování skoku a poskoku na jedné noze, potom na druhé noze s doprovodným pohybem druhé nohy.

Obraty

Obraty jsou otáčivé pohyby celého těla kolem podélné osy, prováděné vpravo nebo vlevo. Podle
úhlové míry rozeznáváme:

  1. celý obrat – 180 stupňů,
  2. půlobrat – 90 stupňů,
  3. dvojný obrat – 360 stupňů.

Pohyby a polohy paží

Pohyby a polohy částí těla jsou samostatné pohyby a polohy paží, nohou, trupu a hlavy, které
podstatně nemění celkovou polohu těla. Při popisu se nejdříve uvádí poloha nebo pohyb těla a
teprve potom pohyb nebo poloha paží, nohou, trupu, hlavy. Poloha částí těla se určuje ve vztahu k
tělu a ne ve vztahu k základně. Chceme-li vyjádřit polohu nebo pohyb jedné paže, musíme v
popisu uvést pravou nebo levou. Jestliže paže vykonávají nestejný pohyb, musíme popsat každou
paži zvlášť.

Pohyby paží napjatých (při pohybu je předloktí a záloktí v přímce), např.:

  • předpažit,
  • zapažit,
  • předpažit vzhůru,
  • vzpažit vzad,
  • předpažit dolů,
  • upažit,
  • vzpažit,
  • vzpažit zevnitř,
  • upažit poníž,
  • připažit.

Pohyby krčením

  • skrčit úhel je menší než 90 stupňů,
  • pokrčit úhel je 90 stupňů a větší.

 

Základní možnosti: připažmo – vzpažmo – upažmo – připažmo – zapažmo

Polohy a pohyby nohou

Názvosloví poloh a pohybů nohou je obdobné jako u paží.
Polohy a pohyby nohou napjatých, např.:

  • přednožit,
  • zanožit,
  • přednožit vzhůru,
  • přednožit dolů,
  • unožit,
  • přinožit,
  • unožit vzhůru,
  • unožit dolů.

Pohyby nohou krčením

  • skrčit – úhel je menší než 90 stupňů,
  • pokrčit – úhel je 90 stupňů. a větší.

Polohy a pohyby trupu

Klony jsou pohyby, při nichž se trup odklání od délkové osy těla. Základem popisu je určení směru využitím předpon: před-klon, zá-klon, ú-klon (vpravo, vlevo)

Klony trupem

  • míra klonu – mírný a hluboký
  • tvar páteře – ohnutý a prohnutý

Točení trupem

  • otočit trup – úhel asi 90 stupňů,
  • pootočit trup – menší rozsah pohybu,
  • kroužení trupem – oblouk do 359 stupňů kruh(y) 360 stupňů a více

Polohy a pohyby hlavy Jde o polohy a pohyby malého rozsahu, které jsou svým charakteru podobné pohybům a polohám trupu, proto i způsob popisu je obdobný.

  • Před-klon hlavy
  • Zá-klon hlavy
  • Ú-klon hlavy
  • otočit hlavu

Doporučená literatura
APPELT, K., HORÁKOVÁ, D., NOVOTNÝ, L.: Názvosloví pro cvičitele. Praha. Olympia, 1989.
APPELT, K., LIBRA, M., STEJSKALOVÁ, I.: Základy názvosloví tělesných cvičení. Praha. ATVS Palestra, 2004.
CZICHOSCHEWSKI, H. a kol.: Perfektní bodystiling. Praha. Grada, 2006, ISBN 80-247-1335-7.
SKOPOVÁ, M., ZÍTKO, M.: Základní gymnastika. Praha. Karolinum, 2005, ISBN 80-246-0973-8.
ZÍTKO, M. a kol.: Všeobecná gymnastika. Praha. ČASPV, 2004, ISBN 80-86586-08-1.