Vědní obor, který se zabývá teorií a praxí rozvoje, výchovy a vzdělávání jedinců postižených různými nedostatky tělesnými, smyslovými, duševními nebo poruchami chování (Zdroj)
Termín „speciální pedagogika“ použil poprvé v r. 1957 Bohumír Popelář
Cíle speciální pedagogiky – maximální rozvoj osobnosti postiženého jedince, dosažení max. stupně socializace.
Socializace (socialization) pochází z latinského socialis neboli družný, spojenecký, polidštěný.
Je to sociologický, sociálně psychologický a pedagogický pojem, který označuje proces, při kterém se jedinec začleňuje do společnosti, přičemž si osvojuje její hodnoty, normy, chování, schopnosti a učí se sociálním rolím. Výsledkem tohoto procesu je vytvoření „sociálního já“, sociální identity a sociokulturní osobnosti. Socializace probíhá po celý život, nejdůležitější je však v dětství a mládí (Zdroj)
Základní směřování speciálně pedagogického přístupu:
- odstraňovat, nebo kompenzovat důsledky postižení
- rozvíjet nenarušené funkce a složky osobnosti jedinců s určitým typem postižení
- umožnit odpovídající způsob vzdělávání
- zahájit kvalifikovanou péči v optimálním období života jedince
Prioritní hlediska SP:
- Pochopení příčin
- organizace systému vzdělávání dětí a jedinců s handicapem
- dosažení maximálně možné úrovně socializace
- poskytování kvalifikované přímé či zprostředkované pomoci
Stupně socializace:
- integrace – zapojení jedince do společnosti
- adaptace – přizpůsobení společnosti vzhledem k ind. vlastnostem a potřebám jedince
- utilita – potřebnost, užitečnost, upotřebitelnost, uplatnění
- inferiorita – sociální nepoužitelnost, segregace jedince
Druhy socializace podle přístupu:
- Fylogenetický přístup – přístup, jehož pomocí zkoumáme vývoj člověka v průběhu všech generací
- Ontogenetický přístup – zkoumání procesu socializace u konkrétního jedince
Členění socializace podle období a působení:
- Primární socializace – prostřednictvím rodiny, přátel, sourozenců. Probíhá od raného dětství.
- Sekundární socializace – nastává později v dětství, probíhá prostřednictvím působení školy, spolužáků, organizací a medií.
- Terciální socializace – probíhá po celý zbytek života. Jedinec je v interakci se svým okolím.
Anticipující socializace (z lat. anticipare = předstihnout) je přebírání hodnot, norem a postojů určité skupiny jedincem, který by byl rád jejím členem, ale ještě není.
Genderová socializace je proces, kdy se jedinec učí pohlížet na sebe jako na muže, či ženu, a je zaučován do mužských a a ženských rolí spojovaných s nositeli určitého biologického pohlaví.
Mechanismy socializace:
- Sociální činnost – práce, hra, učení
- Nápodoba, imitace
- Ztotožnění, identifikace
- Sugesce
WHO (Světová zdravotnická organizace) uvádí 9 stupňů socializace:
Plná integrace:
1. sociálně integrovaný jedinec
Vysoká integrace:
2. inhibovaná účast (postižení vyvolává určitou nevýhodu)
3. omezená účast (negativní vliv na společenský život, manželství, soukromí apod.)
Středně vysoká integrace:
4. zmenšená účast (problémy v navazování náhodných kontaktů)
Nízká integrace / nízká segregace:
5. ochuzené vztahy (omezení ve fyzickém, sociálním nebo psychickém vývoji)
6. redukované vztahy (schopnost udržovat vztahy jen k vybrané skupině či jednotlivci)
7. narušené vztahy (neschopnost udržovat trvalejší vztahy)
Středně vysoká segregace:
8. odcizení
Vysoká segregace:
9. společenská izolace (schopnost míry socializace je téměř nezjistitelná)
