stahnout

 

 

 

 

Surdopedie je obor speciální pedagogiky, jejímž předmětem je výchova a vzdělávání osob se sluchovým postižením.

Surdopedie (z latinského surdus = hluchý a řeckého paideia = výchova).

Zákon č. 155/1998 Sb. definuje v § 2 neslyšící jako osoby,

„které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem“.

Obsah:

  1. —————- Část 1.
  2. Cíle surdopedie
  3. Dominující faktory, které ovlivňují edukaci neslyšících
  4. Členění sluchových poruch podle velikosti sluchové ztráty
  5. —————- Část 2.
  6. Klasifikace podle místa vzniku poruchy
  7. Příčiny sluchových poruch
  8. Vrozená sluchová vada
  9. Získaná sluchová porucha
  10. ————— Část 3.
  11. Jak jednat s postiženým
  12. Edukace integrovaných žáků – doporučení pro praxi

znak_rec

Cíle surdopedie:
  • poskytnout osobám se sluchovým postižením komplexní vzdělání, a umožnit tak rozvoj osobnosti po stránce kognitivní, psychosociální i emocionální.
  • vytvoření komunikačních kompetencí osob se sluchovým postižením
  • začlenění do většinové slyšící společnosti
Dominující faktory, které ovlivňují edukaci neslyšících:
  • věk, ve kterém sluchová ztráta nastala, protože to může ovlivnit naučení mluvené řeči
  • typ a stupeň sluchové vady
  • možná kombinace s jinou poruchou
  • vliv okolí
Členění sluchových poruch podle velikosti sluchové ztráty

Klasifikace dle Světové zdravotnické organizace (WHO):

  1. normální sluch (ztráta do 25 dB u dospělých, do 15 dB u dětí);
  2. lehká sluchová porucha (ztráta 26–40 dB u dospělých, 16–40 dB u dětí);
  3. střední sluchová porucha (ztráta 41–55 dB);
  4. středně těžká sluchová porucha (ztráta 56–70 dB);
  5. těžká sluchová porucha (ztráta 71–90 dB);
  6. úplná ztráta sluchu – hluchota (ztráta nad 90 dB).
Klasifikace podle místa vzniku poruchy:
  • Periferní poruchy
    • Převodní – narušení převodu mechanické energie zvuku (částečné poškození)
    • Percepční – porucha funkce Cortiho orgánu, nebo narušením sluchové dráhy ve sluchovém nervu (nevratné poškození)
    • Smíšené – kombinace výše zmíněných poruch
  • Centrální vady – vady ve sluchovém centru (mozkové centrum)

Sluchové kompenzační pomůcky a kochleární implantáty mohou zmírnit některé problémy způsobené sluchovou poruchou, ale nemohou sluch plnohodnotně nahradit, Osobám s nedoslýchavostí kromě sluchových rehabilitačních prostředků slouží i sluchová pomůcky a prostředky k usnadnění komunikace

Příčiny sluchových poruch:
  1. vrozené (genetické nebo negenetické vrozené vývojové vady)
  2. získané onemocnění sluchu (záněty, nádory, úrazy, degenerativní onemocnění)- traumatická poškození (úraz, poškození toxické a hlukem)
Vrozená sluchová vada

Vrozená sluchová vada trvalá, geneticky podmíněná – zděděná v důsledku poškození jednoho nebo více genů. Může vzniknout i nepřímo jako následek genetické vady, postihující některé struktury potřebné pro správnou funkci ucha (například rozštěp patra).

Dělí se na:

  1. dominantní (DFNA#)
  2. recesivní vady s různou penetrací (DFNB#)

Dále se dělí podle umístění genové poruchy:

  • autozomální
  • gonozomální
  • mitochondriální

U části sluchových vad se předpokládá vicefaktoriální vznik. Dominantní i recesivní sluchová porucha může být nesyndromová nebo se může vyskytovat v rámci známého genetického syndromu.
Nejčastější je hluchota z GJB2 mutace, který kóduje bílkovinu Connexin 26, nezbytnou pro správný rozvoj vnitřního ucha. Tato autozomálně recesivní genetická porucha tvoří až 50 % případů nesyndromické trvalé sluchové poruchy.

Nejobvyklejší dominantní syndromové formy sluchové poruchy:

  1. Sticklerův syndrom
  2. Waardenburgův syndrom

Nejobvyklejší recesivní syndromové sluchové vady:

  • Pendredův syndrom
  • syndrom zvětšeného vestibulárního aquaeduktu (LVAS)
  • Usherův syndrom

Hluchota nebo těžká převodní nedoslýchavost se objevuje i u pacientů, kteří mají tzv. Treacher Collinsův syndrom

Spalničky – způsobují vrozené ne-genetické poškození sluchového nervu

Získaná sluchová porucha
  1. Meningitida – může poškodit sluchový nerv nebo hlemýžď
  2. Wegenerova granulomatozie – autoimunitní onemocnění, které může způsobit ztrátu sluchu
  3. Presbyakuze – stařecká nedoslýchavost, degenerativní proces
  4. Epidemická parotitida – (příušnice) může způsobit ztrátu sluchu až 90 db (jedno i více uší)
  5. Adenoidní vegetace – zbytnělá nosohltanová mandle může působit jako překážka Eustachovy trubice
  6. AIDS a HIV – může postihnout hlemýžď a centrální sluchový systém
  7. Chlamýdie – mohou způsobit ztrátu sluchu u novorozenců, kteří se nakazí při porodu
  8. Fetální alkoholový syndrom – (FAS) ztráta sluchu u 64 % novorozenců narozených alkoholickým matkám
  9. Předčasný porod – senzoricko-neurální ztráta sluchu v 5 % případů předčasně narozených dětí
  10. Syfilida – syfilis přenesený matkou na plod způsobí ve 33 % ztrátu sluchu u novorozeněte
  11. Otoskleróza – dědičné onemocněníLéky jako příčina sluchových poruch

Nejdůležitější skupinou léků způsobující sluchové poruchy (i nevratné) jsou aminoglykozidy
Gentamycin – terapie závažných infekcí a sepsí, často v kombinaci s antibiotiky

Některé léky mohou postihnout sluch vratně:

  1. Diuretika – odvodňování organismu
  2. Aspirin – (kyselina acetylsalicilová) léčba bolesti, horečky, zánětů, snižuje srážlivost krve
  3. NSAID – často se předepisují místo analgetik, mají však nežádoucí účinky
  4. Makrolidová antibiotika – druh antibiotik předepisovaných na bakteriální onemocnění
Jak jednat s postiženým:
  1. Neoslovovat zezadu
  2. Navázat pozitivní kontakt
  3. Udržovat vzdálenost metr až 1,5 metru.
  4. Dáme možnost opakování
  5. Naše výslovnost by měla být zřetelná
  6. Volíme kratší věty
  7. Volíme přestávky v rozhovoru
  8. Být vstřícný, vcítit se do stavu postiženého
Edukace integrovaných žáků – doporučení pro praxi:
  1. K postiženému se při výkladu nestavíme zády
  2. Při výkladu si hlídáme sluneční světlo, mělo by být v zádech postiženého
  3. Pohybovat se pouze v zorném poli postiženého
  4. Neartikulujeme ledabyle, ale ani nijak výrazně
  5. Postižený žák by měl sedět ve 2. až 4. prostřední řadě, nebo v řadě u okna
  6. Nehovořit ve chvíli, když se provádí zápis na tabuli
  7. Vše zásadní psát na tabuli
  8. Na začátku školního roku používat u dětí i pedagoga cedulky se jmény
  9. Preferovat co nejmenší počet dětí ve třídě, udržovat klid ve výuce, jakýkoli šum v pozadí je rušivý
  10. Preferovat třídu s akustikou, která pohlcuje rušivé zvuky
  11. Při sdělení důležité informace upoutat pozornost postiženého gestem
  12. Vyvolávat ostatní děti jménem
  13. Při skupinové práci zajistit, aby postižený žák viděl komunikaci spolužáků, případně tlumočit dění
  14. Vyžadovat dostatečně jednoznačnou zpětnou odezvu od žáka (Co jsi mi rozuměl?)
  15. Využívat všech možných technických pomůcek
  16. Připravit se na možné komplikace s funkčností technických kompenzačních pomůcek
  17.  Neklasifikovat žáka s poruchou umírněně